Trenéři JmKS | Střelba Morava

Trenéři JmKS

Představujeme – Luboš Adamec

disciplína skeet
Zasloužilý Mistr sportu

MS  0 – 0 -4           ME   3 – 3 – 3          27. na OH v 1988 a 11. na OH  1992

Československý reprezentant ve sportovní střelbě, disciplíně skeet. Dvakrát reprezentoval Československo na letních olympijských hrách. V roce 1988 na hrách v Soulu se umístil na 27. místě, o čtyři roky později na hrách v Barceloně na 11. místě. Po skončení aktivní kariéry se dál věnuje sportovní střelbě jako trenér a organizátor závodů. Pracuje jako trener SSK Active sport, SSK Kometa Brno a věnuje se talentované mládeži. Působí v radě KS JmK, kde v oblasti sportovní přípravy předává mnohaleté zkušenosti. Vystudoval dálkově trenerskou školu při FTVS UK v Praze. Je diplomovaný trenér I. třídy.

Představujeme – Petr Hrdlička

Petr Hrdlička PhDr.

MS   0 – 0 – 0     ME   0 – 1 – 0    OH   1 – 0 – 0 (1992)

Jak se pozná úspěšný sportovec? Počtem medailí, vítězstvím v nespočtu anket nebo vydělanými penězi?  

Bývalý brokový střelec Rudé hvězdy a Komety Brno nebo v současnosti trenér Regionálního střeleckého centra mládeže se přesto může pyšnit, že patří do vybrané skupiny dvaačtyřiceti sportovců, kteří dokázali získat zlatou medaili na letních olympijských hrách. Drží se ve společnosti Romana Šebrleho, Jana Železného nebo třeba Emila a Dany Zátopkových. „Bylo to pro mě splnění nejtajnějšího snu. Co víc si sportovec může přát než zvítězit na olympiádě?“ září štěstím brněnský rodák .

 

Píše se rok 1992. Na české politické scéně se schyluje k rozdělení Československé republiky, v Americe vyhrál prezidentské volby Bill Clinton a nejlepší světoví sportovci soupeří na letních olympijských hrách v Barceloně. A právě na nich dosáhne Hrdlička životního úspěchu. Do Španělska přitom dorazil jako neznámý reprezentant. „Skoro jsem tam ani neodjel,“ ohlíží se. „O druhém místu se rozhodovalo na mistrovství Evropy v Turecku, kde se mi ale vůbec nedařilo,“ popisuje.

hr1Už to vypadalo, že namísto Hrdličky se na olympiádě představí některý z jeho kolegů. V poslední chvíli se za Brňana postavil reprezentační trenér Josef Machan. A rozhodl dobře. Jinak by tehdejší Československo místo čtyř přivezlo možná jen tři zlaté medaile. „Dal mi důvěru a já mu ji splatil,“ poznamenává absolvent brněnské Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.

Vedle reprezentačního kolegy v trapu Pavla Kubce byl jen do počtu. Vždyť do té doby si připsal pouze druhé místo na juniorském mistrovství světa družstev nebo šesté na evropském šampionátu. „Patřil jsem mezi střelci k průměru, nebyl jsem žádná špička. Média se proto starala především o jiné sportovce, a to mi vyhovovalo. Dělal jsem si v klidu svou práci v ústraní,“ vysvětluje.

Nenápadný Čech se ale prokousal až do finále. Do něj nastupoval z vedoucí pozice Kubec, třikrát ale chyboval a spadl až na páté místo. Hrdlička minul jen jednou, a tak do bojů o medaile vstoupilten druhý vzadu.

V rozstřelu o zlatou medaili se postavil proti Japonci Watanabemu, který hned první ranou netrefil. „Ani jsem to nevnímal. Stáli jsme tehdy vedle sebe a já se jen soustředil na to, abych zasáhl svého holuba,“ popisuje.

A nemýlil se. „Když kolem mě všichni křičeli, že mám zlato, v tu chvíli mi to ani nedošlo. Vlastně půl roku trvalo, než jsem si uvědomil, co se mi podařilo dokázat,“ otevřeně přiznává brokový střelec. Zlatého medailistu v infarktovém rozstřelu nevykolejilo ani teplé počasí. „Pamatuji si, že tehdy bylo horko. Ale ještě víc nás trápila obrovská vlhkost. Neschnulo nám prádlo, takže jsme museli na sobě nosit vlhké oblečení,“ vzpomíná na nelehké podmínky. „Někomu to nevadí, někomu ano. Já jsem s tím problém neměl,“ povídá.

Bujaré oslavy nebo křepčení na stupni vítězů? To nebyl Hrdličkův styl. „Každý má jinou povahu. Neprožíval jsem to tak, že bych nadšeně křičel nebo se radoval. Přišel jsem na bednu, převzal medaili, poslechl hymnu a šel. Radost jsem samozřejmě měl a všechno jsem si užíval, ale spíš ve skromnosti. Místo salv radosti mi spíš u toho ukápla slza dojetím,“ říká skromně.

V pětadvaceti letech se z kluka, který se v klidu v ústraní mohl připravovat, stala mediální hvězda. „Byl jsem najednou známá osoba. Stále jsem musel mlet dokola stejné věty. Když to tak trvalo asi rok, už mě to nebavilo,“ vykládá.

hr2A právě zvýšený zájem a očekávání nakonec možná podlomily Hrdličkovu kariéru. Od neznámého, který může překvapit, se stal najednou jedním z favoritů každého závodu. „Chyběl mi klid. Jako olympijský vítěz jsem neměl jistotu možnosti obhajovat zlato. Přitom mě čekaly ještě boje o účast na mistrovství Evropy a světa,“ vypočítává. „Chtěl jsem získat nominační místa tak moc, až mi to svazovalo ruce. Místo toho, abych se soustředil na svoje výkony, jsem se bil o volná místa s ostatními reprezentačními kolegy,“ nerad vzpomíná na dobu, kdy měl být na vrcholu kariéry.

Místo toho jeho hvězda pomalu padala. „Ne že by nebyly úspěchy, ale chyběly mi na vrcholných akcích,“ dodává. Po deseti letech, tedy v roce 2002, definitivně vystřelil poslední brok své aktivní kariéry. „Občas se i stávalo, že jsem prohrával s některými méně zkušenými střelci, kteří se pak smáli, že porazili olympijského vítěze,“ smutně říká Hrdlička.

U sportu, kterému propadl v patnácti letech, ale zůstal. Jako kouč. „V té době se uvolnilo trenérské místo. Nyní se věnuji malým dětem už okolo třinácti let. A hodně mě to baví. Chci se pokusit vychovat talent, který by jednou jako já vyhrál olympiádu,“ zasní se kouč Regionálního střeleckého centra mládeže v Brně.

Vrchol kariéry si připomíná při vyučování na fakultě sportovních studií, kde přednáší o psychologii sportu. „Občas pouštím kazetu o mém úspěchu. Někdy mi u toho i ukápne slza. Dřív to bylo častěji, teď už moc ne,“ zamyslí se Hrdlička, který přičichl ke střelbě v patnácti letech. „Dědeček i tatínek byli myslivci, takže zbraně jsme měli v rodině,“ vypráví, proč začal se sportem, který mu vynesl podle něj největší poctu, které sportovec může kdy dosáhnout. Zlatou medaili na olympijských hrách.

Petr Hrdlička dnes řídí provoz brokové střelnice v Soběšicích a organizuje veškeré soutěže brokových disciplín. Je také členem rady KS JmK. Brněnské kluby SSK Active a SSK Soběšice jsou nejsilnější kluby ve výchově státní representace v celé ČR.

Představujeme – Jaromír Duda

Představujeme trenéra mládeže KS JmK z SSK Slatina pana Jaromíra Dudu.

Trenér mládeže v puškových disciplínách pan Duda Jaromír. Jeho trenérská dráha začala nečekaně na podzim roku 2004. Jeho starší dcera Veronika vzala  poprvé do ruky sportovní vzduchovku a tím nevědomky odstartovala jeho trenérskou činnost. Začal působit v SSK Slatina.

Těsně spolupracoval na přípravě mládeže s trenérem Josefem Škodou. V podmínkách střelnice na Kývalce připravil několik mistrů ČR ve VzPu30. Absolvoval postupně vzdělávací kurzy trenérů sportovní střelby III. a II. třídy. Úspěšně složil zkoušky rozhodčího puškových a pistolových disciplín. Spolu s trenérem Škodou společně získali 7 titulů Mistr ČR v mládežnické kategorii do 14 let. Nyní pracuje jako druhý trenér v RSCM Brno. Dorostenci a junioři z SSK Slatina patří ziskem medailí a titulů na MČR, ČPTM a KZR k předním střelcům v rámci ČR. K dosavadnímu vrcholupatří úspěšná účast dcer na ME ve sportovní kuši ve Švýcarsku a ME ve vzduchových zbraních v Nizozemí.

Je aktivní v rámci působení KS JmK. Pracuje v radě KS JmK. Není profesionální trenér. Činnostem v KS se věnuje aktivisticky. Podílel se významně na výstavbě treningové střelnice v Pravlově.

 

duda

Představujeme – Stanislav Hlaváček

Stanislav Hlaváček začal se sportovní střelbou v roce 1966 ve střeleckém klubu Velká Bíteš. Jako juniorský representant se řadil mezi přední a spolehlivé střelce JmK. Ve svém bývalém zaměstnání mistra odborného výcviku v MEZ Brno se věnoval učňovskému dorostu a přivedl ke střelectví několik nadějných dorostenců. Při DDM ve Slatině založil SSK Slatina v němž je nyní ve funkci předsedy klubu.

Po dobu aktivního působení v seniorské kategorii vybojoval několik medailových umístění  při vrcholných domácích soutěží. Nejcennější je titul Mistra ČR v disc. LM60. Jeho zaměření jsou především puškové kulové disciplíny. Je propagátorem střelby sportovní kuše.

V roce 1992 pro jeho vysoké nasazení a sportovní úroveň mu byl nabídnut post profesionálního pracovníka ČSS v brněnské základně sportovní střelby. Od té doby až dosud pracuje jako trenér RSCM Brno. Propracoval se až na funkci vedoucího trenéra a vedoucího RSCM Brno. V řízení základny mu pomáhají treneři Duda, Škoda a Weisz.  Během působení aktivně pracoval v trenerské radě, působil jako lektor při školení  trenerů III. třídy v JmK. Je absolventem  trenerské  školy při FTVS UK v Praze. Má nejvyšší trenérskou kvalifikaci I. třídy. Pro své odborné znalosti byl sjezdem ČSS zvolen do Presidia ČSS. Jeho SSK Slatina patří k nejsilnějším klubům v Brně a pravidelnou  zásobárnou juniorské státní representace v kulových disciplínách.

hlavacek

Představujeme – Karel Borůvka

19.3.2015

Karel Borůvka začal se sortovní střelbou v roce 1977. První výstřely ho učil pistolový trenér Pavel Weisz ještě na staré medlánecké střelnici. Pro svůj obrovský talent se po necelých dvou letech probojoval do péče SVS Bo (středisko vrcholového sportu), základny sportovní střelby. Inklinoval k dynamickým disciplínám, zejména RP. V dalším roce již působil jako státní representant ČSSR. Kromě domácích soutěží, kde získal v období své kariéry celkem šest titulů, nejcennější je bronzová medaile jednotlivců na ME Juniorů v Titogradu (1981) z LP. Tehdy nastřílel 553 bodů. Na stejném ME doplnil sbírku medailí o družstva V LP a RP. Za jeho representační úspěchy mu byl udělen čestný titul Mistra sportu. Startoval i v seniorských ME v Zagrebu 2006, Bělehradu 2011. V roce 2011 se vzdal representace a začal se věnovat v mateřském SSK50 práci trenéra. Dnes působí v JmKS a trenuje vybrané talenty pro OH Mládeže v RSCM Brno. Absolvoval kurs trenerů III. a II. třídy. Svoji práci vykonává aktivisticky. Po opuštěni střelnice na Kývalce našel působiště v SSK Slatina. Trenuje v Kuřimi.

 

b

brno

naši činnost finančně podporuje město Brno


 


banner_css


logo_activ