Pohled maminky olympijské vítězky ODM | Střelba Morava

Pohled maminky olympijské vítězky ODM

Evina cesta za zlatou medailí z brněnské Olympiády dětí a mládeže

 

……prostě mi to nedá, musím to sepsat a podělit se :). Podělit se o to, jak jsem to celé jako matka viděla, prožívala, vnímala a cítila. Byl to tak silný zážitek.

 

Vše to vlastně začalo v dubnu 2015, kdy Evča přišla na první trénink na střelnici na “Hybešku”. Vyfasovala kabát, kalhoty, boty, pušku …. postavila se …. a střílela. Bylo jí už 15 a byla v podstatě na začátečnici stará. Ale chtěla to zkusit. Netušila nic,… jak se míří, jak mít správnou polohu…… nevěděla ani, že to co drží v ruce,  je puška a ne pistole :).  Do té doby se věnovala pouze moderní gymnastice. A ta se cvičí v lehkém trikotu se sukýnkou, manipuluje se se stuhou, míčem…….. prostě, byl to šok. Ale bavilo jí to …. moc.

Od tohoto okamžiku Eva nevynechala snad jediný trénink. Pamatuji se, jak se bála, že jí to nepůjde a pan Hlaváček ji do oddílu nepřijme, že nebude pro oddíl přínosem. Naštěstí to dopadlo jinak.

Evča si šla za svým, postupovala krůček po krůčku, krok za krokem. Vrhla se do toho po hlavě a s maximálním nasazením. Byl to nový svět, nové zkušenosti, nová přátelství, ……Od té doby se doma mluvilo převážně o střelbě. Studovaly jsme s Evčou pravidla, směrnice, řády, hledaly informace.

Na konci své první sezony se již účasnila ČPTM, kde si postupně vylepšovala svá maxima. Přisly rovněž první zkušenosti s malorážkou a spolupráce s trenérem Jardou Dudou, která se ukázala být pro Evčin sportovní a střelecký rozvoj klíčová. Její zapálení pro sportovní střelbu nabíralo na intenzitě.

Evča střelbou žije, věnuje jí většinu volného času. Trénuje, posiluje, relaxuje, plní tréninkový plán, který jí na míru Jarda sestavil.

Vzdala se tanečních, školních výletů. Má před sebou cíl – kvalifikovat se na ODM. Může tam jet jen jedna dorostenka. A to jen ta, která bude nejlepší. Je to sen. Sen, který se může zdát mnohým podivný a nevelký….. nicotný. Ale Eva střílí teprve druhým rokem a ví, že tudy by mohla vést cesta k dalším cílům. Proto maká, touží, sní… V březnu je to jisté, bude reprezentovat JMK a jede na Olympiádu dětí a mládeže. A co teď? Radost se mísí se strachem, přicházejí pochybnosti, obavy, naděje…. Vše je jak na houpačce. Prožíváme to s ní všichni. Ještě, že máme naši skvělou paní psycholožku, ještě, že je tady Jarda Duda a celá jeho úžasná rodina. Rodina, která střelbou žije. Eva se těší a hodlají si s Tomášem Braunerem olympiádu užít. Těší se na olympijskou vesnici, na nové kamarády, na atmosféru…těší se na nově zbudovanou střelnici na výstavišti.

My dospěláci jsme naměkko. První slzu zamáčkneme už na slavnostním zahájení, které probíhá ve velkém stylu.

S napětím očekáváme pondělí a dopolední kvalifikaci pro finále. Na střelnici nejsem, nemám na to nervy ……Eva si to ani nepřeje. Chápu to, respektuji to. Dostávám od Jardy sms, abych věděla, jak je na tom po první, druhé, třetí, čtvrté položce. Průběžné zprávy posílám dál. Uf, má to za sebou. Je šestá, postupuje do finále. Mluvím s ní. Bylo to prý hrozné. Já i Jarda tvrdíme opak. Jsme spokojení.

Opatrně se ptám, zda můžu přijet a vidět finále živě. Je jí to prý už jedno, stejně to všichni uvidí v televizi. Má prý jen hrozný hlad. Posílám jí tam taťku s jídlem.

Já chvíli váhám, ale pak to nevydržím a jedu. První velký závod, který mám šanci vidět. Co když to dopadne a já u toho nebudu.

Přicházím na výstaviště. Raději s ní ani nemluvím a jdu na ochoz sledovat závod. Už to začne. Závodnice jsou připravené. Ještě zamávat do televize a jde se na to. Srdce mi buší. První rána, je to skvělé. Evča dává 10,7. To by jí mohlo uklidnit. Druhá rána, třetí, čtvrtá, pátá. Evča je průběžně na prvním místě. Krása. Musí ale vydržet, závod teprve začal. Druhých pět ran. Pořadí dívek se “ mele”, nervozita o sobě dává vědět. I Evča chybuje, ale následuje vysoká desítka. Po deseti ranách je Eva na druhém místě. Začínáme doufat…. jen tak nesměle…… může to být dobré.  Víme ale všichni, jak je střelba nevyzpytatelná. Začíná vyřazovací boj. Až teď vnímám, že na posledních dvou místech jsou favoritky soutěže. Co to má znamenat?  Další čtyři rány. Vítězka posledního MČR je mimo hru. Evča je průběžně nejhůř čtvrtá. My tři na ochozu (Jarda Duda, Evčin taťka a já) držíme palce……pěsti, fandíme, křičíme, tleskáme, povzbuzujeme, fandíme, modlíme se, brbláme si něco pro sebe…… promlouváme v duchu ( i skoro nahlas) k Evě :). Evi, Evičko, Evulo, bojuj! Nevzdávej to! To dáš! Ty na to máš!!!! To dokážeš. Jsi už jen krůček!!!

Eva už nepouští první pozici, zvyšuje náskok.  Evičko, tají se nám dech. Je to jasné, bude na bedně. Nepatrná úleva…… ale asi jen na setinu vteřiny. Další rozstřel. Eva pořád vede!!! Ona to snad vyhraje. Vidím její soustředění, napětí. Znám ji.  Vím co asi prožívá. Vnímám její pocity. Musí být vyčerpaná, unavená…..to dlouhé ……..nepřetržité ……..maximální soustředění!!!  Určitě nás ale slyší a ví, že jsme s ní a že jí věříme!!! Trpím s ní a přeji si, ať už vystřelí poslední ránu.

Je to tady. Chlapi letí v euforii po schodech dolů. Já nemůžu, brečím. Promítl se mi její celý dosavadní život. Vidím ji jako malou, jak šťastně poskakuje po domě. Vidím ji,  jak dře a trénuje. Vidím vše, čim si dosud prošla. Dívám se na ni. Odkládá pušku po vítězné ráně…..pláče. Pláče úlevou, radostí, štěstím. Dala to toho opravdu vše, tento okamžik je toho důkazem.  Dojala všechny. Jarda jde k ní, Eva se mu vrhá do náruče. Je to objetí beze slov, ale říká vše. Ona to dokázala, dokázali to. Dojetí se mění v obrovské štěstí. Jsem už také u ní. Je šťastná…… opravdu ……skutečně šťastná.   A všichni jí to moc přejí. Dala nám všem ten nejkrásnější dárek.

Evičko, děkuji. Jsem šťastná, že jsi šťastná. Jsi úžasná. Jdeme slavit…..Evi, jdi slavit. Zapamatuj si tyto okamžiky. Užívej si to.

  1. S. Večer všichni usedáme k televizi a “sjíždíme” tento záznam. Sledujeme přenos. Jsme nervozní, i když víme, jak to dopadne. Přistihnu se, že se na to dívám už asi po páté. Musím to ještě jednou vidět. Říkám si….. to tak asi mamky mají. Postupně se dovídám, že v tom nejsem sama :). Toto finále si polovina Jižní Moravy pouští místo večerníčka.

Opravdu doporučuji.  Je to drama a doják současně.

 

……a Evi, věřím, že mi dáš možnost zase něco podobného napsat!

mamka

brno

naši činnost finančně podporuje město Brno


hrdlicka


banner_css


logo_activ